Něco málo z dějin ostrova
Kanárské ostrovy vznikly přibližně před 25-30 milióny let v důsledku podzemní vulkanické činnosti. K nejstarším ostrovům patří Lanzarote, zatímco k nejmladším vědci počítají La Palmu. Gran Canaria se stářím cca 20 milionů let patří tak spíše k průměru.
Je mnoho mýtů a legend o kanárských ostrovech. Některé dokonce vyprávějí, že ostrovy jsou pozůstatkem bájné Atlantidy. Pokud však chceme najít první relevantní zmínku o ostrovech, musíme si počkat asi do 800 let před Kristem, kdy Homér zmiňuje „šťastné ostrovy“ kdesi na konci světa, kde lidé žijí bezstarostný život.
Tito lidé, pokud se ztotožníme s myšlenkou, že Homér psal o kanárských ostrovech, se jmenovali guanchové a přišli na ostrovy pravděpodobně ze severní Afriky. Tito potomci berberů žili primitivním životem v jeskyních a jejich původ byl dedukován podle světlých vlasů a modrých očí.
Po pádu říše římské však celá Evropa na kanárské ostrovy zapomněla a to na dlouhých 1000 let a guanchové si tak mohli žít svůj ničím a nikým nedotčený život a to až do 15.století, kdy byly ostrovy silou obsazeny Španěly a původní obyvatelstvo de facto vyhubeno v krvavé válce. Ještě před Španěly však na ostrovy často zavítali Arabové a o podmanění si hrdých Gunchů se pokusili i Francouzi. Připojení ostrova ke Španělskému království proběhlo ve dvou etapách a zakončilo se v roce 1483. V první etapě došlo k vylodění a obsazení severu ostrova a založení královského města Ciudad Real de Las Palmas. Druhá etapa znamenala vyhlazovací válku proti původnímu obyvatelstvu ve středu ostrova a skončila jejich rozdrcením u Gáldaru. Guanchové bojovali s dobře vyzbrojenou španělskou armádou vlastně jen holýma rukama nebo zcela primitivními zbraněmi a mnozí raději v boji páchali sebevraždu, než by se nechali zajmout a upadnout do otroctví a být nuceně pokřtěni, což čekalo ty, kteří byli poraženi a zajati.
Po připojení ostrovů ke Španělsku nastalo období, kdy ostrov byl sužovány nájezdy pirátů, Las Palmas bylo často poničeno, nejvíce v roce 1599, kdy bylo vypáleno holandskými korzáry. Většina obyvatel se stáhla na dlouhou dobu do vnitrozemí do oblasti města Aguimes. Las Palmas bylo zvoleno za hlavní město a přesídlil sem biskup, tribunál svaté inkvizice či královský soud až ke konci 17.století. Poté Las Palmas rostlo do krásy, než v důsledku omezení exportu zemědělských produktů upadly ostrovy do zapomenutí. To trvalo až do poloviny 19.století, kdy byly v přístavech zavedeny bezcelní zóny s cílem podporovat obchodní vztahy. Tento nový systém, založený na osvobození od daní a dávek a podporující volný obchod se ukázal jako výhodné řešení, protože se podařilo zdvojnásobit počet britských lodí připlouvajících do přístavu v Las Palmas a zatraktivnit ostrov i pro obchodníky z jiných zemí. Dnes je povaha ostrova Gran Canaria a souostroví obecně definována v zákoně o hospodářské spolupráci EU a daňový režim byl až na výjimky přizpůsoben účasti Kanárských ostrovů v Evropské unii.
Vlastně silná lodní obchodní doprava byla prapůvodním zdrojem rozvoje kanárské turistiky, která se stala stěžejní hybnou silou vývoje ostrova za posledních sto let. Již od druhé poloviny devatenáctého století byla Gran Canaria oblíbeným cílem lidí, hledajících odpočinek a možnosti léčení dlouhodobých nemocí. Tento trend zachytily velké lodní společnosti a začaly své lodě vybavovat kabinami pro cestující. A ty samé společnosti pak stály u vzniku prvních hotelů v Las Palmas, jako je kupříkladu v roce 1890 otevřený hotel Santa Catalina. Tento rok je tak možné s malou nadsázkou považovat za začátek turistického směřování ostrova.
Druhý turistický boom nastal s koncem druhé světové války. Skutečně přelomovým rokem se pak stal rok 1957, kdy o vánocích přistálo na Gran Canaria letadlo švédské společnosti Transair AB s 54 pasažéry na palubě. Jednalo se o první charterový let do této nově vzniklé prázdninové destinace a byla odstartována nová epocha moderní turistiky.
Významným datem pro rozvoj kanárských ostrovů byl rok také 1912, kdy byly položeny základní stavební kameny tehdy byť omezené ale přeci jen autonomie. To vedlo v dalších letech k rozvoji infrastruktury, vybudování letiště, vodních rezervoárů, prvních kilometrů dálnice, což položilo základy pro rychlý rozvoj turistického ruchu po 2. světové válce. Dalším přelomovým mezníkem byl rok 1982, kdy kanárské ostrovy získaly statut Autonomní oblasti (Comunidad Autónoma de Canarias). Následně pak s rozvojem letecké dopravy začala na přelomu 70. a 80.let masivní výstavba zejména v oblasti Playa del Ingles i dalších turistických oblastech, jako Campo International v Maspalomas nebo přestavění rybářské vesničky Puerto de Mogán na exkluzivní prázdninové centrum, byť se zachováním prvků kanárské architektury.