Neděle 14. června 2020
Dnes to jsou přesně tři měsíce, co vstoupil v platnost stav poplachu (estado de alarma), tedy výjimečný stav. Uplynulo 92 dní, které doslova otřásly celou zemí. Asi se nenajde žádný člověk, který by byl v březnu schopen předpovědět, jaká bude situace koncem června. A to nejen epidemiologická, ale zejména politická a ekonomická. Snad nejvýstižněji "přerod" Španělska definuje situace, kdy včera ministr zdravotnictví Illa ujišťuje veřejnost, že otevřít vnější hranice dříve než 1/7 by bylo holým neštěstím a hazardem se zdravím občanů, aby po necelém dnu premiér Sánchez se svým obvyklým úsměvem a hlasem vypravěče pohádek v TV oznámil, že vše je jinak, všichni jsou živi a zdrávi a že hranice se otevřou již za týden. A to je realita, která nás provází v různě obměněných podobách celou krizi. Chaos, protimluvy, manipulace, třeba s počty úmrtí.
Když se to socialisticko-komunistické vládě hodilo a těšila se na evropské penízky v řádu půl bilionu eur, počty mrtvých rostly raketově, márnice byly i na zimních stadionech, nemocnice kolabovaly. Když EU oznámila (i díky České republice), že peníze jen tak nebudou a pokud budou, tak v mizivém množství a hlavně ne podle počtu "mrtvých" a "nezaměstnaných", najednou se stalo Španělsko nejzdravější zemí na světě lákající turisty. Zatímco ještě před 2 týdny byl Madrid ohniskem největší epidemie od dob "španělské chřipky" a vláda váhala, zda má povolit přestup do fáze "1" rozvolnění a pustit vůbec lidi "ven", dnes je mávnutím kouzelného proutku vše vyřešeno a madriďané budou moci za týden cestovat kam budou chtít. Člověk aby se pak zamyslel, jaký význam mělo držet lidi třeba na kanárech skoro 60 dní v domácím vězení s drakonickými pokutami, srazit počet "nemocných" pod stovku, aby pak přiletělo letadlo z Madridu plné pčíkajících domácích turistů. A protože nepřiletí z ciziny, zapomeňte na test PCR, to asi proto, že vezou virus domácí a ne nějaký nebezpečný zahraniční (Update 14:00: předseda kanárské vlády Torres právě upřesnil, že požadavek testů se týká i vnitrošpanělských cestujících). Prostě zmatek, chaos a asi i manipulace.
Ten chaos však rozhodně není v uplatňování pokut a v kontrole dodržování restriktivních nařízení. Četl jsem někde, že tady roušky nikdo ani "neřeší" a musím říct, že už dlouho jsem se tak nezasmál. Jistě, roušky venku jsou vidět jen zřídka, jen kolem 10% lidí je nosí vždy, protože udržet rozestup je snadné, ale v prodejnách, úřadech, autobusech, prostě ve všech uzavřených a veřejně přístupných prostorách jsou roušky všude. A do supermarketu vás bez roušky a rukavic prostě nepustí, ochranka je nemilosrdná a připravená "bezrouškáče" doslova ven vyvléct. Nekompromisní je i dopravní policie, protože pokud nežijete ve společné domácnosti, je rouška v autě povinností. A bude do té doby, než vláda rozhodne, že už rouška nutná není. Kdy to ale bude, ví snad jen Bůh, vláda na to jen tak čas mít nebude, má moc práce, aktuálně třeba jak omezit a co nejrychleji zakázat hotovostní platby.
Tak hezkou neděli.
