Pátek 9. října 2020
¡Resiste, Madrid! ¡Resiste, Espaňa!
Když jsem před týdnem ZDE psal „Postřehy“ o aktuální situaci v Madridu, predikoval jsem, že se regionální vláda obrátí na Vrchní regionální soud, aby rozhodl, zda je vyhláška ministerstva zdravotnictví o uzavření oblasti legální, když jejím předpokladem byl souhlas všech autonomních vlád v celé zemi, který ministerstvo samozřejmě nikdy nezískalo. Měl jsem tehdy i rozepsaný odstavec o tom, že došlo na Klémova vánoční slova z roku 1937 (pro mladší, Klement Gottwald byl katem naší demokracie po 2. světové válce), když říkal, že “U bran Madridu se bojuje také za Prahu” nebo, že “Věc španělské demokracie je i naší věcí”. Nakonec jsem tyto citace vypustil, protože aktuální situaci v Madridu jsem považoval za rychle a demokraticky řešitelnou. Bohužel jsem se ale mýlil a netušil jsem, že na Klémova slova dojde, i když on si tehdy pod pojmem „demokracie“ představoval vládu rudých výborů. Protože dnes se u Madridu skutečně bojuje za demokracii, za Ústavu, dnes se rozhoduje, zda zvítězí demokracie anebo diktatura. Myslíte, že přeháním? Ale kdež, vše jednou začíná a většinou velice nenápadně.
Víte, začnu ze široka (nebojte, dnes to bude jen 8 minut čtení), žijeme ve zvláštní době. Zejména pro naši generaci, která zažila komunismus i budování vytoužené demokracie po listopadu 1989, se jedná o dobu, která vyvolává velké otazníky i obavy o další směrování. Zda podlehneme nové totalitě, tentokrát ve virovém hávu anebo zda zvítězí zásady demokratického zřízení, určené v dávnověku antickým učencem Aristotélem, i když on sám, jsa zakladatelem nauky o demokracii, považoval toto politické zřízení za špatnou a "zvrácenou" formu. Tak vidíte, Contradictio in adjecto u samého zakladatele, člověk se pak nemůže divit, kam demokracie spěje dnes.
Když mluvím o totalitě, mám například v Čechách na mysli poslední vyjádření plukovníka Prymuly (novinky.cz), že kdo se nedá dobrovolně očkovat proti koronaviru, ten bude (minimálně) trvale nosit roušku. Český ministr zdravotnictví doslova řekl, že … „Teď má řada lidí problém, ale až uvidí, že vakcína je bezpečná a že naočkovaní lidé nebudou muset nosit roušky a budou mít řadu jiných bonusů, tak si myslím, že zájem (o vakcinaci, poznámka K.) bude poměrně velký. To, že nyní je diskuse téměř 50 na 50, je pravdou, ale názory se budou nepochybně měnit.“ Vše se opakuje, komunisté také uměli odměnit své věrné, kteří si pořídili stranickou knížku, řadou bonusů, třeba vzděláním jejich dětí, lépe placenou prací či bytem a ty kteří se nepodřídili, posílali do uranových dolů. Němečtí fašisté, ti šli dokonce ještě dál, ti „nenaočkované“ označili hvězdou namísto roušky a pro jistotu je shromažďovali v táborech.
Pan Prymula se však musí aspoň naoko přizpůsobit 21. století a ví, že je poměrně složité, v dnešní době (stále ještě) zavedených demokratických principů ale také (zatím) nekontrolovatelných sociálních sítí, povojensky národu něco ve jménu miliardových vakcínových objednávek nařizovat. A tak postupuje, vždy s vážnou tváří šachového velmistra, krok za krokem, metodou, hodnou orwellova Ministerstva lásky. Nejprve vyvolá paniku až děs (vím, o čem mluvím, mám telefon a příbuzné v ČR), donutí všechny obyvatele ČR nosit roušky natrvalo, permanentně, k tomu omezí občanská práva pohybu a shromažďování a pak řekne, že jakmile bude k dispozici vakcína na COVID-19, tak pouze ti čeští občané, kteří se nechají dobrovolné očkovat, budou moci na veřejnosti chodit bez roušek a budou jim navráceny i další svobody formou benefitů. Ti, co se nepodřídí, pak budou "vaporizováni" stigmatem věčného nošení roušky a odmítnutím vstupu do kulturních zařízení, letadel, restaurací, hotelů, prostě budou občany druhé kategorie, budou navždy ti s tou hvězdou (pardon, rouškou).
To u nás ve Španělsku je situace trochu jiná. U nás neslouží virus tak okatě jen k prosazení zájmů farmaceutických firem a jejich miliardových zisků z každoročně až dvakrát aplikované a zatím neexistující vakcíny, i když už jsou miliony vakcín také objednány, tady se jde ještě dál. Ve Španělsku se Virus stal prostředkem politického boje komunistické vlády, jehož jediným cílem je revanš a snaha změnit dějiny, zejména pak výsledky politického vývoje ve Španělsku za posledních 80 let. A změnit za každou cenu, i za cenu rozvratu všeho.
Poslední velkou povolební baštou opoziční Partido Popular a tedy pověstným trnem v oku socialisticko-komunistické vlády Pedro Sáncheze se stal Madrid a tak vyjma hanobení Krále, znevažování ústavy a adorace separatistických stran a hnutí, se hlavním cílem komunistů z Podemos, kteří mají premiéra za pověstného maňáska na ruce, stala destrukce Madridu a pád jeho regionální nesocialistické vlády. Vývoj jsem popsal v předchozím Postřehu, takže stručně k závěru, protože zatímco jsem si k psaní udělal buclák kávy, došlo na má slova a španělská vláda vyhlásila v Madridu výjimečný stav. Prostě, když to nejde protizákonně „po dobrém“ a „nouzák“ nám shodí soud, prosadíme svou vůli silou, po zlém, bez parlamentu a pěkně dekretem. Tak se to dělá, tak je to správné a tak to má být, soudruzi.
Ve stručnosti. Španělské Ministerstvo zdravotnictví minulý týden přijalo vyhlášku, která (v rozporu se zákonem) nařídila madridské oblasti opatření, která znamenala de facto uzamčení města, omezení pohybu a tedy ekonomickou likvidaci. Regionální vláda premiérky Ayuso reagovala stížností k Vrchnímu soudu regionu, který jí vyhověl a nařízení ministra zdravotnictví včera zrušil. Španělský premiér Sánchez na to hned reagoval ještě z cesty po Alžíru, že pokud Madrid sám nepřijme drakonická „proticovidová opatření“, tak centrální vláda aplikuje dekret a vyhlásí v oblasti Výjimečný stav. Což se dnes krátce po poledni i stalo.
Co k tomu dodat. To, co se stalo za posledních 24 hodin, lze klasifikovat jako horor. Vrchní soudní dvůr v Madridu svrhl opatření uložená vládou Pedra Sáncheze a jeho ministra zdravotnictví Salvadora Illy jako nezákonná. Poté začala mnohonásobná konfrontace mezi ústřední vládou a Madridem. Telefonáty, zprostředkovatelé, jednání, výhrůžky ... a vše skončilo ještě včera večer s ultimátem: buď se Madrid „zavře“ sám anebo Madrid bude „uzavřen“. Což se nakonec i stalo.
Věc má však nejen dalekosáhlé důsledky pro ekonomiku Madridu a potažmo celého Španělska, ale také politické konsekvence. Sítě jsou doslova zaplaveny názory pod hashtagy SánchezDictador a SánchezDimisión. Naprostá většina z těch desítek tisíc lidí, kteří vzdorují alespoň touto formou proti flagrantnímu porušení demokracie a zneužití Ústavy, se brání proti tomu, že Madridu je podsouvána vina za stav pandemie nového koronaviru v celé zemi, jako by Madrid rovnal se Španělsko. Brání se proti tomu, aby jen Madrid byl vláčen médii a dáván za viníka toho hrozného stavu celé země. Vždyť například v regionu Navarra jsou epidemiologická čísla výrazně horší než v aglomeraci Madrid, ale tam se situace neřeší. Tam totiž nevládne opoziční lidová Partido Popular, ale koalice socialistů s komunistickým Podemosem, stejně tak jako sedí v centrální vládě.
Stav Španělska je tristní, nejen z hlediska ekonomiky (Postřehy ZDE). Vláda nezvládá ani současnou hodně vyhrocenou zdravotní situaci a ještě ji navíc zneužívá k vyřizování politických účtů. Politické zneužití „boje s koronavirem“ je pro zemi, kde je údajně (parametry smrtnosti na Covid nejsou v EU jednotné) téměř 60 000 mrtvých s koronavirem, pro zemi, která má největší počet úmrtí na milion obyvatel v OECD, pro zemi s největším poklesem HDP ve vyspělém světě, to je pro takovou zemi prostě a jednoznačně totální a naprostá zkáza.
A může to být pro zemi, kde je zpochybněna nezávislost prokuratury a soudů, kde je Králi nasazován roubík a páleny jeho vlajky bez jakékoliv reakce vlády a premiéra, pro zemi, kde již dluh veřejných financí není pod kontrolou stejně jako vpád imigrantů, pro zemi, kde se vláda drží zuby nehty u moci jen díky separatistům, kteří si přejí zánik této země, to vše může být pro tuto zemi doslova a do písmene poslední příslovečnou kapkou.
Jak tak dopisuji blog, „cinkla“ mi další agenturní zpráva, tentokrát, že Policie a armáda s Guardia Civil již Madrid uzavřela. Kontrolní body budou umístěny nejen na vstupních a výstupních komunikacích do Madridu, ale také na madridském letišti a na nádražích.
Co dodat, snad jen ¡Resiste, Madrid! ¡Resiste, Espaňa! Protože konec demokracie přichází plíživě, nenápadně, ani můj dědeček, jak mi sám přiznal, ještě v lednu 1948 nevěřil tomu co přijde. Vše začíná vládnutím dekrety, bez parlamentu, vládnutím za podpory stran, které usilují o zánik země. A potom pokračuje vyhlášením výjimečného stavu v oblasti, kde se očekává v pondělí, na den nejvýznamnějšího státního svátku Španělska, masivní demonstrace proti vládě.
U nás za komunistů byl proti demonstracím přijat "obuškový zákon", ten by ale ve Španělsku parlamentem neprošel. Ale proč se ohlížet na parlament, proč nevládnout dekrety, nevyhlašovat výjimečný stav a neomezovat lidská práva a svobodu podle choutek hrstky mocných. A tak nezbývá premiérovi Sánchezovi jen popřát, aby nedopadl jako ten Voskovcův a Werichův Goliáš. Když už dělá jeho vláda vše tak okatě proto, aby ta demonstrace na podporu Krále, demokracie a Španělska v pondělí, na Día de la Hispanidad, před královským palácem nebyla. Jen aby se nedivil, i když, spíše aby se nedivili demonstranti. Protože, co čekat od vlády, ve které je vicepremiérem člověk, jehož vzor je Lenin, člověk ze strany Podemos, financované venezuelskými diktátory Chávezem a Madurem. A to je nutné pro budoucnost Španělska neustále opakovat!
Hezký víkend, Karel
