Středa 15. července 2020
Na tento týden se socialistický premiér Pedro Sánchez připravoval hodně dlouho a jistě poctivě, kdyby však jen tušil, co ho čeká, určitě by se raději zachoval v „knoflíkářském“ stylu "Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil". Tento týden se totiž dá přirovnat ke všemu možnému, jen k úspěchu ne. Spíše k masakru španělského loďstva u Santiago de Cuba.
Vše začalo někdy v dubnu, když Pedra osvítila jasná myšlenka vytvoření nového „Marshallova plánu“, tentokrát ale s dodatkem postcovidový. Zjednodušeně řečeno Sánchez řekl nahlas, že země EU by se měly poskládat, dát na hromadu ze svého nebo z půjček, za které by samosebou samy ručily, bilión eur a darovat je zemím nejvíce „postiženým“ epidemií nového koronaviru, z toho Španělsku darovat půl bilionu. Vše šlo tak daleko, že už dokonce začala španělská vláda svůj budoucí díl porcovat, jako toho pověstného medvěda. Jen kanárům Sánchez přislíbil dar v bájné výši 16 miliard eur.
Ano, vzpomínáte si dobře, to bylo začátkem dubna, v době, kdy najednou začaly skokově narůstat tisíce mrtvých ve Španělsku a média všude možně se mohla přetrhnout v informování o katastrofální situaci. Španělsko dokonce jeden čas vytlačilo z titulních stránek i Lombardii. Pak se ale proti plánu ozvaly některé hlasy, postupně z Rakouska, Holandska, také i od V-čtyřky. Přidaly se i severské země. A vše se začalo hroutit. Sánchezovi se ale podařilo pro svůj plán získat věrného spojence, bruselské úředníky, kteří zavětřili šanci si trochu naplnit své klotové rukávy a přisadit do plánu své „zelené“ myšlenky, něco v tom stylu, že Covid-19 porazíme masivní výrobou elektraut a budováním dobíjecích stanic, asi jako když Sovětský svaz chtěl Ameriku porazit vyšší produkcí cementu. Ale ani lobbing Bruselu zdá se nestačí, evropští vůdci evidentně nechtějí obětovat své politické zítřky za španělské dluhy. Z bilionu se tak již stalo 750 miliard, z původně požadovaných darů pak spíše převládlo rozdělení ve formě půjček. Pro Sáncheze nic z toho, o co usiloval. A tak si naplánoval spanilou jízdu.
Tu začal Sánchez v Holandsku, kde mu ale Mark Rutte vysvětlil, aby hledal řešení doma a ne v Evropě. Pokračoval se švédským premiérem Stefanem Lövfenem, s pokrevním bratrem z jedné socialistické rodiny, v jedné ze čtyř zemí, která je nejochotnější souhlasit s evropským fondem pro obnovu. Švédská vláda hájí tento fond, který ale, podle jejího stanoviska, musí být distribuován prostřednictvím úvěrů a nikoli přímých dotací, a tedy bez kontroly, jak požaduje Sánchez. Takže zase utrum. Cestou do Stockholmu se pak Pedro Sánchez ještě stavil na skok v Berlíně, ale ani zde neuspěl. Madam Merkel sice Fond podporuje, ale sdělila, že mezi členskými zeměmi jsou velké výhrady vůči výpočtu příspěvků i celému mechanismu ručení. Takže kdo ví, jak to celé v pátek dopadne, spíše se rozhodnutí o Fondu a tedy oklepání onoho bájného eurového oslíčka opět posune o měsíce dál, což Sánchezovi přidělává výrazné „finanční“ vrásky, jakoby těch špatných zpráv nebylo za poslední dny dost. Namátkou uvedu volební debakl socialistů v Galicii či poslední průzkum volebního výsledku z dílny prestižního zdroje, deníku ABC. Ten predikuje, že lidovecká konzervativní Partido Popular již socialisty předstihla o čtyři mandáty. No prostě, když se to hroutí tak se to hroutí.
Ale třeba se najde nějaké řešení, ono se vlastně jedno už začíná pomalu rodit. Závažná krize domácí ekonomiky. Ta se totiž ne a ne nastartovat. Je výrazně postavená na cestovním ruchu a tady jistě každý ví, v jakém je momentálně stavu, tedy prachbídném. Turisté nejezdí v těch požadovaných a očekávaných objemech a navíc přituhuje s novými „ohnisky“ koronaviru, která se objevují jako houby po dešti až by někoho mohlo napadnout, jestli to není až příliš velká náhoda. Malé děti, když chtějí hračku, tak také tlačí pláčem na rodičovskou „pilu“, stejně tak si to již španělská vláda vyzkoušela s počty mrtvých. Vždyť podle některých statistik se počty úmrtí poskládaných z jednotlivých autonomních oblastí vyšplhaly již přes 40 tisíc, zatímco španělská vláda stále pracuje s číslem slabě přes 28 tisíc. Prostě, nic nemůže být náhoda. Nová ohniska na jednu stranu škodí turistickému ruchu, ale na stranu druhou …. ekonomické komplikace Španělska by mohly obměkčit evropské vůdce. Třeba to tak je, možné ne, to ať si každý posoudí za pár týdnů sám.
Rozmach vykazovaných ohnisek a počtu „nakažených“, který je zaznamenáván po celém Španělsku, však „nutí“ vládu Pedro Sáncheze k dalšímu rychlému postupu, které zřejmě povede k opětovnému zmražení ekonomiky. Ministerstvo zdravotnictví, vedené Salvadorem Illou, sleduje postupné nasazování roušek jednotlivými regionálními vládami s údajným pesimismem, pokládá to za nedostatečné a plánuje znovu zavřít terasy barů a restaurací jako opatření k prevenci šíření viru, nebo o tom zatím aspoň hovoří. Toto uzavření by podle vládních zdrojů bylo doprovázeno zrušením společenských, kulturních a sportovních akcí. Cílem je minimalizovat sociální kontakt, protože většina ohnisek se podle ministerstva rodí „kolem stolu v restauraci, baru nebo na rodinné oslavě“. Tedy, zabrzdit ekonomiku, vrátit Španěly z teras, hospůdek a pláží zase domů. Takový je cíl.
Plán zpracovaný ministrem Illou, který probleskuje do médií, dokonce nevylučuje opakování stavu poplachu v poslední, třetí fázi, a to v celé zemi. Illa dokonce doporučuje regionálním vládám, aby se zásobovaly zdravotnickým materiálem na minimálně osmitýdenní období předpokládané druhé vlny, která prý může přijít velmi brzy. Zásoby je ale nutné, podle něj, udržovat v dostatečném rozsahu i pro nejsložitější období, tedy pro březen, duben a květen příštího roku. Že by dokonce v hlavě ministra Illy se vynořila až „třetí“ vlna? To už vypadá opravdu na záměr anebo minimálně na šíření poplašné zprávy.
Ministr však pokračuje, je velmi znepokojen tím, že nově infikovaní jsou stále mladší ročníky, pro které je typické, že se u nich nemoc neprojevuje, ale přenášejí ji především v rámci rodinných oslav dále. Epidemiologové spolu s ním upozorňují na to, že by se lidé měli scházet ve skupinách s maximálně pěti nebo šesti lidmi a v bezpečných prostorech. To je ale nadlidský požadavek a je těžko pochopitelné, že ho řekl Španěl nebo někdo, kdo ve Španělsku žije (případným kritikům dopředu vyvracím názor, že tím narážím na skutečnost, že Salvador Illa je z Katalánska). Španělé, to je nezvladatelný živel, obzvlášť v létě, milují se setkávat, povídat, kamarádit a to ve velkých skupinách přátel, v zahrádkách, na grilovačce, na pláži, doma na oslavě, kde si nikdo s nějakým „bezpečným odstupem 1,5 metru“ prostě hlavu neláme ale především ani lámat nechce. Kdo to nechápe, ten nemůže Španělům radit, jak virus porazit. Změna návyků a životního stylu je totiž otázkou generační a ne jednoho nařízení. Tedy pokud je vůbec nutné kvůli „viru“ o nějakých změnách uvažovat a není to pouze zástupný problém a dopravní prostředek na cestě, jak se dostat k miliardám.
Hezký slunečný den.
