Gran Canaria Fórum

Důchodová reforma, reforma trhu práce, regulace státních výdajů, zvýšení daní, zlepšování systému veřejných zakázek a podpora pro výzkum a inovace. V neposlední řadě pak povinné odsouhlasení španělského rozpočtu orgány Evropské unie. To jsou základní parametry dohody Španělska s Evropou z roku 2019, které měly platit již letos, ale koronavirus je dočasně odsunul na vedlejší kolej. Vše v této dohodě ale bylo zřejmě psané tak malým písmem, že to španělské vládě nestálo za pozornost, aby dohodu předložila k parlamentní diskuzi, o jejím zveřejnění ani nemluvě. Nyní se ale přiblížila doba, kdy se Evropa začíná k dohodě hlásit a navíc jejím plněním podmiňuje přesun dalších financí do churavějící španělské ekonomiky, na které doslova jak na pupeční šňůře visí ekonomika kanárská.

Když jsem nedávno (Postřehy Neděle 27. září) psal, že „úsporná opatření, která budou nevyhnutelně následovat, ať se jedná o nezbytnou penzijní reformu, sociální škrty či zastropování mezd a dávek, tedy opatření, které jim (občanům) výrazně sáhnou do peněženek“, ani jsem netušil, že k naplnění tohoto odhadu dojde tak brzy.

Španělská vláda totiž minulý týden na evropské půdě představila svoji ekonomickou prognózu na několik dalších let a jejím obsahem musí uvedené škrty již být. Stalo se tak ve vší tichosti, premiér skoro beze slova odjel do Bruselu na Evropskou radu k Brexitu a obrazně „pod paží“ měl složky s finančním osudem Španělska. Učinil tak, aniž by tento projekt včetně rozpočtu na příští rok třeba neformálně konzultoval s opozicí a aniž by bylo zřejmé, jak moc byly do rozpočtu i víceletého výhledu aplikovány všechny reformní požadavky EU. Vláda rozpočet i výhled, se zapracovanými požadavky „Evropy“, ani nepostoupila do Poslanecké sněmovny, čímž se bezpochyby úspěšně zatím vyhnula medializaci. Ale neunikne jí, protože schválení rozpočtu poslaneckým sborem je základní evropskou podmínkou a může vést minimálně ke zpoždění výplaty pomoci. A to může být problém, protože ministryně hospodářství Nadia Calviño pod tlakem novinářů uznala, že zpoždění v příjmu evropských finančních prostředků by mělo vážné důsledky pro španělskou ekonomiku: rozpočet a všechna další opatření, aktivovaná s cílem čelit pandemii, závisí na příchodu evropské pomoci.

Možné neschválení státního rozpočtu ale není jediný problém, se kterým se španělská vláda může na cestě k evropským penězům setkat. Vyjma strukturálních rozpočtových reforem, které má rozpočet na příští a další roky obsahovat, je malým písmem v „dohodě“ s Evropou psáno i o dodržování svobod a právního státu, což je nyní ve Španělsku téma, v souvislosti s pokusem vlády o výměnu členů Generální rady soudní moci, více než výbušné (problematice se budeme věnovat v blízké době).

Jaký další postup na cestě k evropské  pomoci Španělsko tedy čeká?

Španělsko musí finanční plán předložit Evropské komisi, což se zřejmě aktuálně stalo. Ta ho zhodnotí a předá svůj návrh Evropské radě, která pak bude na jaře finálně rozhodovat, zda Španělsku poskytne maximální částku v červenci schválených peněz či nikoli. A malým písmem, o kterém se španělská vláda příliš nezmiňovala, je v dohodách o této „červencové“ půjčce miliard eur, aby se Španělsko stalo modernější, zelenější a digitálnější zemí a mohlo "lépe" překonat krizi způsobenou koronavirem, napsáno, že pokud některá země nebude schopna v prvních třech letech předložit adekvátní a především reálné projekty na 100% přiděleného objemu, část pomoci, která nebude spotřebována, půjde do společné „pokladny“ a bude se distribuovat mezi „schopnější“ země, které předloží realizovatelné projekty, protože všechny prostředky musí být vyplaceny do konce roku 2026. A protože španělská vláda, vyjma vytvoření „úřadu“ odpovědného za politické vedení fondů, který je pod přímou správou premiéra Sáncheze, nic jiného viditelně neudělala, je získání evropských financí ve výši přes 140 miliard eur doslova ve hvězdách.

A tento proces schválení Evropskou radou, resp. jeho hladký průběh, může být ten nejvážnější problém. Španělská vláda totiž už začlenila část evropských finančních prostředků do návrhu rozpočtu veřejných financí na příští rok, jinak by nemohla zajistit, s ohledem na obrovský růst plánovaných výdajů a reálný pokles příjmů, ani zdání pokusu sestavit rozpočet se schodkem, byť jen vzdáleně odpovídajícím maastrichtským kritériím. Prostě cesta ke konečnému získání peněz je dlouhá a komplikovaná. Ale to není vše.

Prostředky se rozhodně nebudou vyplácet najednou. V roce 2020 lze získat 10% z celkové částky, dohodnuté na červencovém zasedání Evropské rady, přímo po předložení plánu, než bude dosaženo dohody o cílech „financování“. Od roku 2021 však již bude vše podléhat nejen plánování a povinnému schválení všech projektů, ale bude se kontrolovat plnění fiskálních doporučení a zejména pak udržitelnost veřejných financí ve střednědobém horizontu, což je jedním ze specifických požadavků Evropské komise pro Španělsko již od roku 2019.

Úpravy a škrty ve státním rozpočtu budou tedy nevyhnutelné, i když se španělská vláda snaží o nich nemluvit a doslova kličkuje mezi vlnami krize způsobené novým koronavirem. Ekonomika země pod Pyrenejemi je jako pacient v anestezii, příjmy rozpočtu se ztrácejí ve virovém oparu a přitom je příští fiskální rok, podle plánu socialisticko-komunistické vlády, doslova plný výdajů, se kterými chce Moncloa čelit všem sociálním krizím, které nevyhnutelně hrozí po oznámení všech požadovaných škrtů. A příjmy rozpočtu navíc závisí od evropských fondů, které vůbec nemusí dorazit. To není dobrá situace.

Evropské fondy navíc nejsou přímými a automatickými převody, ale je třeba splnit řadu požadavků, včetně výše uvedených podmínek, protože Evropa vyžaduje, aby sloužily k transformaci ekonomiky a zlepšení konkurenceschopnosti zemí. Španělsko, stejně jako ostatní členské země EU, musí předložit plán obnovy a odolnosti, který, pokud nebude schválen, zanechá zemi bez prostředků. Dokument musí obsahovat opatření, která bude španělská vláda, ať bude jakákoliv, provádět až do roku 2026. To přímo volá po tom, aby „plán“ byl výsledkem jednání mezi dvěma hlavními politickými stranami v zemi, tedy socialisty (PSOE) a lidovci (Partido Popular), protože stávající vláda, opírající svou důvěru o komunisty z Podemos a separatistické strany a hnutí, které mají za svůj doslova jediný cíl rozpad Španělska a tedy i zánik této vlády, nemá jistotu ani dne či hodiny své existence.

Přesto však socialistický premiér Sánchez opoziční strany z divadelního představení, které před odjezdem do Bruselu nazval jednáním o „Plánu obnovy a odolnosti“, odvážně vynechal. Raději se staral o estetiku tohoto špílu a sám se mezi štafáží v podobě koaličního partnera a postav z občanské společnosti jistě cítil jako Pán jeviště. Ale proč ne, každý si může užít tu chvilku slávy. Jen si musí na konci každého dalšího obrazu dávat pozor, aby mu opona nespadla příliš rychle a on se neocitl na forbíně. A sám.

Protože to by mohl být problém. Již od časů W+H totiž platí, že na forbínách herci vystupují ze svých rolí a stávají se z nich klauni. A třeba klaunovi Sánchezovi by někdo k jeho „jsem“ mohl připsat prosté a česky jednoduché „vůl“. Zasloužil by si to plným právem, už jen za ty imigranty na krásných Kanárských ostrovech.

Mějte se fajn a berte život s humorem, tak jako W+H. 

Karel