Gran Canaria Fórum

Dnes  jen o jednom názoru politika z vládní formace k aktuálnímu dění na kanárech. To vše jen pro vaši představu o tom, kdo tady rozhoduje o naší budoucnosti. 

Říkalo a ,říká se jim „kameňák“, prostě vtip, který každého uzemní a překvapí svou logikou a stručností. A o jednom takovém „kameňáku“, made in Kanárské ostrovy, budou dnešní „Postřehy“. Upřímně, už jsem se tak dlouho nezasmál, ale spíš tak nějak hořce a smutně nad tím, co náš ještě čeká, pokud u moci budou takoví blbci, jako je Francisco Déniz z kanárské pobočky levicové strany Podemos. Ten se totiž, zřejmě hluboce, zamyslel nad současnou covidovou krizí a upozornil, že se podle jeho názoru již nikdy nepodaří reaktivovat turistický ruch na 100%, ale, podle odhadu kanárské buňky této neomarxistické strany, na rovnou polovinu. Proč právě na polovinu a ne na třetinu či čtyři pětiny, neuvedl, ale určitě už mají v Podemos všichni jasno, kolik to bude daňové poplatníky stát. Protože jedním dechem Francisco současně vyzval zbylé politické strany k zahájení kroků vedoucích ke změně ekonomického modelu ostrovů s větším důrazem na zemědělství či nové technologie. 

Víte, když jsme se procinkali klíčema ke konci RVHP a školní i městské knihovny se osvobodily od tun škvárů z per takových velikánů světové literatury, jako byl Leonid Iljič Brežněv, autor nesmrtelné trilogie Malá země, Vzkříšení a Celina, tak jsem si (dnes vidím, že naivně) myslel, že doba voluntaristických myšlenek, že nedostatek obilí je možné nahradit rozoráním stepí v Kazachstánu, je na věky věků pryč. Jak moc jsem se mýlil. Francisco se zřejmě na pokyn svého stranického šéfa Iglesiase poučil u velké bratra Leonida, ba dokonce možná u Maa a maluje nám na kanárech světlé zítřky zemědělské velmoci. Protože všude, kam se tady člověk podívá, je totiž spousta krásné ornice, vody tolik, že můžeme zásobovat půlku Afriky, počasí že se dá všude sklízet celoročně a těch lidí, co chtějí pracovat, těch tady je! Hlavně na plážích, o víkendech. Teď ale vážně. Chtít vrátit dobu druhé poloviny 19. století, kdy odsud vyplouvaly desítky lodí s banány, bramborami, rajčaty a dalšími plodinami, je důkazem naprosté ekonomické naivity, to přinejlepším. Spíše však ignorance. 

Pokud totiž za těmito názory, udělat z kanárů zemědělskou velmoc, je pokus o samostatné myšlení, mají se canarios, pod vedením Podemos, na co těšit. A především i evropští a možná i trochu španělští daňoví poplatníci, protože ti realizaci těch smělých plánů budou platit. Víte, i malé dítě tady ví, že export zemědělské produkce skončil, myslím v rozsahu, který byl schopen konkurovat na evropském trhu a uživit populaci, s úderem 1. (!!!) světové války a již nikdy se ho nepodařilo obnovit (a ani nikdy už nepodaří). Zejména proto, že díky vykácení lesů se ztratil zdroj vody a ty zásoby, co byly pod zemí, se vyčerpaly velmi brzy. Pak přišly na řadu přehrady, ale ty zadrží jen to, co naprší. Takže je to loterie. Ale nejde jen o vodu, jde i o další náklady zemědělské výroby. Třeba dopravu na kontinent anebo cenu lidské práce, tlačené odbory na úroveň Německa, ekonomiky s trochu jinou produktivitou. Především cena práce je ten nejzásadnější faktor, proč se kanáry nikdy nestanou zemědělskou velmocí. Všichni v celé EU vědí, i když o tom  taktně mlčí, že v oblastech, kde se pěstuje nejlevnější evropské ovoce a zelenina, třeba španělská Murcia, je doslova rájem pro zaměstnávání ilegálních či pololegálních migrantů, především z Maroka. Proč tam nepracují Španělé, zejména někteří z těch 3,7 milionu nezaměstnaných, je právě tím základem mých poměrně skeptických myšlenek ke smělým plánům Podemosu. 

Proto doslova vysvobozením kanárské ekonomiky, po strašných letech dvou světových válek, kdy ustal export zemědělské produkce, byl turistický ruch, který jediný byl schopen dát lidem práci a perspektivu. Zemědělství na kanárech dnes doslova jen přežívá, jede tak trochu ze setrvačnosti a také z tradice. Na ostrovech, kde není dostatečný zdroj vody a vše závisí na rozmarech počasí, se sice ještě pěstují banány, brambory a rajčata a další kvalitní a dobrá zelenina a ovoce, ale maximálně pro potřebu věrných domácích, kteří nelitují cesty na tržnici, některých hotelů s vlastníky patrioty a trochu toho exportu. Třeba do Anglie, což od ledna, v důsledku tvrdého Brexitu, bude zřejmě konečná. A spoléhat na větší spotřebu na domácím trhu je stejně naivní, jako věřit tomu, že bude pršet, protože kanárští spotřebitelé jsou v rukách všech těch "Mercadon", které prodávají brambory z Anglie, rajčata z Portugalska a zbytek z Murcie. 

Sečteno a podtrženo, i slepý musí vidět, že zemědělství tím správným řešením, pro "rekvalifikaci" kanárské ekonomiky, prostě není. Tedy pokud Francisco neplánuje sednout na traktor a rozorávat meze bývalých rajčatových plantáží na Inglés či v San Fernandu a jít osobním komsomolským příkladem. To samé, co o zemědělství, pak platí o "nových technologiích", tedy o tom b) ekonomické budoucnosti z úst pana Francisca. Dost dobře totiž nechápu, kde by se "nové technologie" měly zavádět, nikdo z Podemosu totiž neupřesnil, které odvětví kanárského průmyslu potřebuje být méně uhlíkové či více produktivní díky inovativním technologiím, když žádný průmysl na ostrovech (čest světlým výjimkám jako sušenky či cigarety) neexistuje. Ale abych nebyl jen negativistický. Větrné parky, solární panely či přečerpávací elektrárny, které by mohly snížit dovoz fosilních paliv spalovaných v elektrárnách, tato oblast je perspektivní. Ale co dál? 

Víte, Kanárské ostrovy to nikdy neměly jednoduché, ani za časů pokolumbovských, kdy se odsud vyvážel cukr, ani později, v časech košenily, kávy, tabáku, později banánů, okurek či rajčat. Ani v době, kdy byly kanáry přestupní stanicí na otrokářské trase. Prostě kanáry byly vždy plné chudáků, negramotných, pastevců a primitivních zemědělců, vděčných za každou práci. Až to změnil turistický ruch. Pokud ten nebude, tedy pokud se ho nepodaří v průběhu několika let obnovit v původním rozsahu, nemají Kanárské ostrovy, s průměrnou mírou nezaměstnanosti 20% i v dobách konjunktury, žádnou rozumnou ekonomickou perspektivu. Snad jen vyjma těžby ropy nebo lithia. Ale to je běh na tak dlouhou trať, že neposkytuje řešení v krátko ani střednědobém horizontu. Všechny ostatní ekonomické varianty (zpracovatelský průmysl, IT technologie, překládka zboží, kombinace všeho možného) jsou pak zase z energetického či logistického pohledu nad síly nejen Španělska, ale i celé EU. Tu totiž, díky covidovému šílenství, které už nikdo neumí zastavit, čekají takové problémy, že na kanáry bude lepší zapomenout. Především finančně. 

Tak mějte hezký den! 

Karel