Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úterý 8. září 2020

imigranti-arguineguin-08-09-20.jpeg

Invaze ilegálních migrantů doslova svírá Kanárské ostrovy, jen za dnešní den to bylo na sedmi člunech přes 200 lidí, stejný počet byl za víkend, od začátku roku už skoro pět tisíc. Pokud to tak půjde dál a pokud bude Španělsko nadále tento problém ignorovat a nenasadí armádu pro ochranu hranic, dá se očekávat, že do konce roku se dostaneme k číslu 10 – 12 tisíc. S jídlem totiž roste chuť. Ti mafiáni, co obchodují s lidským neštěstím totiž tu nemohoucnost (nebo úmysl?) španělské vlády vidí a tak své úsilí zvyšují. Proč nevydělat peníze, když se najdou tací, kteří to zaplatí. Ať to jsou nešťastní imigranti, kteří platí pašerákům a nebo španělští daňoví poplatníci, kteří platí celou tu šarádu tady, včetně zdravotní péče, ošacení, jídla, ubytování v hotelích i armádu úředníků, kteří pracují v těžkopádném azylovém a extradičním systému.

Jeden to ani nestačí sledovat. Upřímně, už mi občas i chybí vůle a chuť, to sledovat. Člun za člunem, klidně si přijíždějí i s motory, to je taková první imigrační třída. Ti riskují minimálně, stačí kvalitní motor a jsou za 4-5 hodiny na Gran Canaria, stačí mít prachy a štěstí na malé vlny. Hodně prachů, šušká se o 4 tisících dolarů za osobu. Ti chudší to mají levnější (1-1,5 tisíce) a za nižší cenu mají i vyšší riziko, odstrčí je od marockého břehu a sbohem a šáteček, snad vás tam vlny došplouchají. A když ne, vaše smůla, měli jste si připlatit. Tak tomu říkám promyšlený  a funkční motivační ceník, protože ty čluny s motorem začínají převažovat. To nejmorbidnější na tom všem je, že si ti chudáci ještě u těch pašeráků na ty nekřesťanské ceny za přepravu půjčují, na procenta a ručení se raději ani neptejte.  

Na jednu stranu si říkám, je nutné o tom všem informovat? Není lepší (tak jako to dělají ostatní) mlčet, dělat že nic a pokud sem z Evropy nějaký turista náhodou přijede, tak se tvářit že to, že v hotelech a všude jinde kolem jsou imigranti, je normální? Myslím si ale, že zlu, ať je jakékoliv, se má člověk postavit, bojovat s ním. Snažil jsem se tak chovat vždy, i když jsem (majíc slušné zaměstnání) šel v lednu 89 na „Václavák“, prostě jsem to tak nějak cítil, že tam musím být a ostatním o tom povídat, co se děje. A stejně tak i v mnoha dalších případech za těch několik desítek let od té doby. Ale stejně tak se musím chovat i teď, když vidím, co EU páchá za zločin na svém obyvatelstvu, protože jinak se ta invaze, kterou orgány EU trpí, pojmenovat nedá. A moc dobře vím, co říkám, protože nejsou jen kanáry, ale i Lampedusa, Lesbos, Murcía, Malaga a desítky dalších lokalit, které ani nemají to štěstí, aby se o nich vůbec někdo dozvěděl. Protože už tady máme opět cenzuru, lidé opět mají strach říkat pravdu a mnozí cítí, že je „lepší“ mlčet a nepálit si prsty. Tak jako na Palachův týden, kdy nás kropili ledovou vodou. Tehdy si (ještě) také většina nepálila prsty.

Na stranu druhou ale vidím, jak ta invaze a informování o ní, to vše co se děje, mým milovaným kanárům ubližuje. Takové dilema, které nyní mám, po osmi letech života a psaní zpráv z Gran Canaria, nikomu nepřeji.

Stále mi nedá nepřemýšlet, kde se stala chyba, nebo spíše chyby, které dovedly Evropu do této neřešitelné imigrační krize. I když, krize, ta je vždy vystřídána konjunkturou, prostě není trvalá. Evropa již je spíše než v krizi na okraji propasti, kulturní, historické, sociální, kam spolu s neřešením této situace dovedly stávající vlády naší více než tisíciletou křesťanskou civilizaci. Propasti, která je neuvěřitelně hluboká a pád do ní bude konečný. A já jsem už bohužel přesvědčen, že poslední, ten nevratný krok už má Evropa za sebou. Také (bohužel) díky současné socialisticko-komunistické španělské vládě, kde (jaká náhoda!) ministr pro migraci a ministr vnitra a další tři ministři včetně místopředsedy vlády jsou z komunistické politické strany (Podemos), kterou "spoluzaložil" venezuelský diktátor Chávez a kterou financuje jeho následovník diktátor Maduro. Z politické strany, jejímž předsedou je syn (byť protifrankistického, ale přeci) teroristy a jejímž jediným cílem je chaos a revanš za prohranou občanskou válku a dehonestace politického systému včetně osoby krále. Toho krále, který ač momentálně v problémech, se zasloužil o demokratické Španělsko jako nikdo jiný. Že vám to připadá jako nesmysl? Vydržte pár dní, vše napíšeme.

Ale zpátky k imigraci. Jistě, na vině je i koloniální dědictví, obrovské ba propastné rozdíly mezi severem a jihem naší drahé modré matičky Země, mafiánské struktury v afrických zemích, které po desetiletí vysávají nejen nerostné a lidské bohatství, ale i tzv. sociální pomoc z vyspělých zemí. Tu pomoc, která je v režii vlád, které jsou ovládány skrytými finančními globálními skupinami a rozhodně se nedostane nikdy k těm, kteří ji nejvíc potřebují. Navíc pak každá pomoc je silně demotivující a vede v konečném důsledku k ještě větší chudobě a závislosti.

Nic se nezměnilo nejen za posledních pár let, ale ani desetiletí. Nepomohly ani socialistické revoluce ve druhé polovině minulého století, ba naopak. Svět je stále rozdělen na chudé a bohaté a jak moc dobře víme, ti bohatí těm chudým nevěří. A protože ti chudí už nejsou uzavření v nevědomosti, mají totiž internet, tak se rozhodli již na nic nečekat a vzít osud do svých rukou. Oni totiž nemají co ztratit, jen své dosud nešťastné životy. A k vytouženému cíli se chtějí dostat i klidně prostřednictvím pašeráků a riskovat své životy, obzvlášť, pokud na druhé straně stojí společnost (EU), která je na zcela jiném stupni rozvoje, je demokratická, ctí občanské svobody, jiné hodnoty, náboženství, lidská práva a imigrantům, i nelegálním, garantuje zacházení a život, o kterém se jim ani nezdá. To vše díky zákonům, které ta druhá (pašerácká) strana vědomě a cíleně zneužívá a porušování a zneužívání je jim trpěno. Je to záměr?

Udělejte si názor sami. Třeba vám při tom pomůže písnička Ježka, Voskovce a Wericha "Tři strážníci". Tak nějak já si teď představuji hlídání španělské hranice na kanárech. Madrid je za to zodpovědný, ale nezajímá ho to a migranty k sobě na pevninu odvést nechce. Kanárská vláda by hlídala, ale nemůže a migranty u sebe na kanárech musí strpět, i když je nechce. A tak si "zloději" (imigranti) zatím v klidu obsadí "strážnici" (ostrovy) a všichni zodpovědní si myjí ruce. Včetně strážníka třetího, kterým je Brusel. 

Dobrou noc. 

Přečtěte si NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) anebo náš výtah pod tímto blogem a zjistíte sami, že se nejen nedodržuje, protože to je taková idealistická pohádka, kterou ani dodržovat nejde, ale že je napsána možná (záměrně?) tak, aby se dala zneužít. Třeba pro infiltraci ortodoxních muslimů či dokonce džihádistů. Ale to už je jiná kapitola.

Takže výtah z "nařízení"

Ochrana hranic je věcí zájmu nejen členského státu, na jehož vnějších hranicích se provádí, nýbrž všech členských států, které zrušily ochranu vnitřních hranic. Ochrana hranic by měla pomáhat v boji proti nedovolenému přistěhovalectví a obchodování s lidmi a zabránit jakékoliv hrozbě pro vnitřní bezpečnost, veřejný pořádek, veřejné zdraví a mezinárodní vztahy členských států.

Při vstupu a výstupu jsou státní příslušníci třetích zemí podrobeni důkladné kontrole následovně: a) důkladné kontroly při vstupu sestávají z ověření podmínek vstupu vymezených v čl. 6 odst. 1 a případně dokladů povolujících pobyt a výkon pracovní činnosti. To zahrnuje podrobné přezkoumání následujících aspektů:

i) ověření, zda má státní příslušník třetí země doklad, který je platný pro překročení hranic a jemuž neskončila doba platnosti, a zda je k dokladu případně připojeno požadované vízum nebo povolení k pobytu,

ii) důkladnou prohlídku cestovního dokladu, zda nenese známky pozměňování nebo padělání,

iii) kontrolu vstupních a výstupních razítek v cestovním dokladu dotyčného státního příslušníka třetí země, aby se porovnáním data vstupu a výstupu ověřilo, zda již daná osoba nepřekročila maximální délku povoleného pobytu na území členských států,

iv) ověření místa odjezdu a cíle dotyčného státního příslušníka třetí země a účelu jeho zamýšleného pobytu a v případě potřeby i kontrola odpovídajících podkladů,

v) ověření, zda má dotyčný státní příslušník třetí země dostatečné prostředky pro obživu vzhledem k délce a účelu předpokládaného pobytu a na návrat do země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, anebo je schopen si tyto prostředky legálním způsobem opatřit,

vi) ověření, zda dotyčný státní příslušník třetí země, jeho dopravní prostředek a předměty, které převáží, pravděpodobně neohrozí veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států. Takové ověření zahrnuje přímé zjišťování údajů a záznamů o osobách a v případě potřeby i předmětech vedených v SIS a ve vnitrostátních souborech údajů, jakož i kroky, které mají být učiněny v důsledku existence záznamu;

Ostraha hranic

1. Hlavním účelem ostrahy hranic je zabránit nedovolenému překračování hranic, čelit přeshraniční trestné činnosti a přijímat opatření proti osobám, které překročily hranice nezákonně. Osoba, která překročila hranice nezákonně a která nemá právo pobytu na území dotčeného členského státu, se zadrží a je proti ní vedeno řízení v souladu se směrnicí 2008/115/ES.

2. K výkonu ostrahy hranic používá pohraniční stráž stálých nebo mobilních jednotek. Tato ostraha se provádí takovým způsobem, aby se osobám zamezilo obcházet kontroly na hraničních přechodech a aby byly od takového obcházení odrazeny.

3. Ostrahu mezi hraničními přechody provádějí příslušníci pohraniční stráže, jejichž počet a metody jsou přizpůsobeny stávajícím nebo předpokládaným rizikům a hrozbám. Zahrnuje časté a náhlé změny doby ostrahy, aby nedovolené překročení hranic bylo neustále vystaveno riziku odhalení.

4. Ostrahu provádějí stálé nebo mobilní jednotky, které plní své povinnosti tím, že střeží místa nebo zaujímají stanoviště na místech, o kterých je známo či o kterých se má za to, že se jedná o citlivá místa, přičemž cílem takové ostrahy je zadržet osoby, které překračují hranici nezákonně. Ostrahu lze také provádět technickými prostředky, včetně prostředků elektronických.

Odepření vstupu

Vstup na území členských států se odepře státnímu příslušníkovi třetí země, který nesplňuje všechny podmínky vstupu vymezené v čl. 6 odst. 1 a nepatří do některé z kategorií osob uvedených v čl. 6 odst. 5. Tím není dotčeno uplatnění zvláštních ustanovení týkajících se práva na azyl a mezinárodní ochrany nebo vystavování dlouhodobých víz.

Příslušníci pohraniční stráže zajistí, aby státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup, nevstoupil na území dotyčného členského státu.

Kdo by chtěl studovat více, doporučuji obzvlášť výživné čtení - SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

 

 

Dobrou noc.

Vytisknout

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Rovnost volnost bratrtsví

(Tomáš Večeřa, 13. 9. 2020 8:43)

Všechno popsané jsou jen důsledky nesmyslu v titulku. Lidé si nejsou rovni, nemohou být tedy úplně volní a už vůbec nejsou a nebudou bratři. Bylo by to možné, kdyby byli všichni lidé zhruba stejně intelektuálně vybavení. Jenže to nejsou. Rozdíly jsou propastné.
Plus k tomu připočtěte protomarxistické nesmysly s každému podle jeho potřeb a máte situaci před sebou. Co s tím? Nic. Zdrhnout není kam. První koho podobný stav trápil byl Marcus Aurelius. Tou dobou stavěli kopule o průměru 50m a o tisíc let později jsme hýkali blahem na rotundou o průměru 4m. To nás čeká, ani velký myslitel Marcus Aurelius jinou cestu nenašel.

 

 

 
TOPlist