Díl dvanáctý : Charca, maják a západ slunce
Charca vysychá, strašně rychle. A tento proces ohrožuje desítky chráněných živočichů. Jednou je Charca spláchnutá přívalovou vlnou z hor, naposledy v roce 2010 na jaře, když voda protrhla pláž a spojila rybník s mořem, jindy vysychá v důsledku katastrofálního sucha. Co bude tento podzim, nikdo neví. Tropická bouře se zastavila tisíc kilometrů od kanárů a tak se zdá, že nám opět nezaprší.
Promenáda kolem rybníka je už večer spíš prázdná a tak jsem se rychle prosmeknul až k moři, pokochat se pohledem doleva na krásně zapadajícím sluncem zalité pláže a zkonstatoval, že z plážových bister a barů zbyl otevřený jen ten pro pygmeje, jak mu s nadsázkou říkám. Je ve sklepě a to okénko má skutečně jen půl metru nad pískem, tedy kdo si chce něco dát, musí hodně ohnout záda. Ale jak by řekl Cimrman, to nevadí, důležité je potom ta záda zase narovnat. Pan majitel mi chtěl uskočit ze záběru, ale nedal jsem se. Nedejte na první dojem, je to příjemný chlapík a dokonce vás rád obslouží i u venkovních stolků, ceny slušné, nápoje chlazené, tak pamatujte, první bar zprava a zastavte se někdy.
Moře bylo tentokrát ve slušném přílivu a pěkně bouřilo. To samozřejmě nalákalo vyznavače prken, kteří tak byli výrazně blíž mému foťáku. Přesto jsou to ale špendlíkové hlavičky. To je tak, když je někdo lenoch a nechá lepší foťák s objektivem doma a látá to foťákem :-).
Promenáda od majáku podél hotelů směrem k H10 lákala k večerní procházce, a mnozí to skutečně využili.
Pyrotechnici připravovali večerní ohňostroj a našli se i tací, kteří se tak zabrali do chytání ryb na zbytcích bunkru před Varaderem, že zapomněli na příliv.
Sluníčko v sobotu zapadalo v 19:58 kanárského času a ještě deset minut před zasyčením do moře lákalo všechny k fotografickým experimentům.
A pak už bylo stále menší a menší, a nenadělal s tím nic ani přítel pirát, poctivě stojící na svém místě.
Fotky v lepším rozlišení najdete ve Fotoalbumu - Meloneras. Nebo stačí prostě jen kliknout TADY.