Gran Canaria Fórum

Kanárský Parlament nenapsal 28.května jednu z nejlepších kapitol svých dějin. Schválení novely zákona o cestovním ruchu a jeho obnově a modernizaci (přijatého roku 1999) prostě mělo být provedeno jinak.

Zvítězila však tvrdohlavost vlády v čele s Paulino Rivero (ano ten z Tenerife, který každou sobotu na svém blogu vyhlašuje "válku" Madridu) a jejích příznivců. Bráním se k tomu přidat názor, které zájmy kterého ostrova zvítězily. Zákon se měl narodit jako konsensus všech politických stran a všech ostrovů, opak se ale stal pravdou. Vzešla norma bez shody sedmi ostrovních vlád, obcí, klíčových hospodářských odvětví a byť i vládních politických stran, které se hádaly ještě v den hlasování. Norma bez podpory opozičních stran ve Sněmovně, ale i bez podpory veřejnosti. 

Za prvé, k tak důležitému zákonu chyběla veřejná debata, chyběla účast občanů a drobných podnikatelů, kterých právě díky turistickému zákonu z roku 1999 valem ubývá. Chyběla reflexe vývoje od roku 1999, kdy se dnes novelizovaná norma zrodila. Chybělo pojmenování dobrého ale hlavně špatného, co turistický zákon "made in 1999" přinesl a nikdo jako by neviděl a neslyšel, co je na něm nutné změnit. Nikde jsem se (vyjma měsíčních statistických čísel o příjezdech na ostrov) nesetkal s analýzou vývoje turistického odvětví za poslední dekádu, nejen na ostrovech a nikde jsem nečetl, jaké trendy tento sektor čekají a jak na ně bude novela reagovat, aby byla "moderní" na další minimálně desetiletí. Schválena tak byla novela, která nic neřeší. 

Díky střetu pravicově deregulačních tendencí a naproti tomu snah o regulaci v podání nacionalistických stran, zamířil parlament s novelou do slepé uličky. Na místo sjednocení právních norem nadále trvá koexistence šesti zákonů, které nejsou kompatibilní.  

Turistický sektor se mění na celém světě, těch aspektů, které ho ovlivňují v Evropě, na které jsou kanárské ostrovy závislé, je požehnaně. Poptávka na trhu se mění a zdaleka již není ve stavu v jakém byla před koncem milénia, kdy turisté vyžadovali jen exkluzivní služby. Nebyly zohledněny novely zákonů o odpadech, o pobřeží, zákonů tvořících základ pro budování infrastruktury. A především novela zcela ignoruje "zákon" základní a to je ten, že turistika tvoří 30% HDP ostrovů a zaměstnává 35% práceschopných.

To hlavní, co novelu tvoří, je přetrvávající zákaz výstavby jiných ubytovacích kapacit než pětihvězdičkových a vyšších. Nižší kategorie není povoleno stavět, je však povoleno za tímto účelem rekonstruovat. Stručně řečeno, dvouhvězdičková budova z roku 1969, která je nerekonstruovatelná, protože byla postavena v době boomu špatnou technologií a nekvalifikovanými dělníky a její konstruční vady nelze odstranit, nemůže být ex lege stržena a na jejím místě postaven čtyřhvězdičkový hotel, ale musí být opravena a modernizována. Budova, která vnitřním dispozičním řešením nevyhovovala před deseti lety a proto klesal zájem turistů a cestovních kancelář o její využití, má být modernizována podle zákona, který určuje jak velké mají být pokoje, hotelové zázemí, chodby, recepce, kuchyně a jídelny. Zákona, který dokonce určuje, kolik peněz na každý pokoj má modernizace o hvězdičku výše stát. 

Nejsem zastáncem betonových megastaveb, mám raději Campo international než věžáky na Playa del Ingles, ale mám rád Maspalomas a Gran Canaria. A vím, že investor, kterému je vnucováno, aby modernizoval to, co modernizovat nejde a zakazováno stavět to, o co je mezi turisty zájem, prostě půjde o dům dál. Ne na sousední ostrov, kde platí stejná pravidla, ale do sousední země, kde v parlamentu nesedí "machové", kteří si myslí, že ostrovy jsou pupek světa a oni jsou papažštější než papež. A to je špatně nejen pro státní a ostrovní pokladnu, ale hlavně pro lidi. Lidi, kteří by byli zaměstnáni přímo či nepřímo na stavbách nových hotelů. V přístavech, přes které by na stavby směřovaly stavební a jiné potřebné materiály, v podnicích, vyrábějících cokoliv pro tyto stavby, v dopravních firmách, které by vše převážely, ale třeba i ve firmách, které by stavby hlídaly. A následně by byli zaměstnáni v nových hotelích či aparthotelích, a je jedno, jestli jako pomocné síly nebo manažeři. Nic z toho se však nestane. 

Playa del Inglés, o kterou v této novele v případě Gran Canaria  především  jde, tak hrozí, že se stane městem důchů. Městem, rozděleným na turistické a neturistické, a to turistické bude pak z různých důvodů odděleno nejméně třímetrovou zdí, která poroste tak rychle, jak v důsledkcích této novely poroste nezaměstnanost a bída. Rozděleným z toho důvodu, že ne všechny budovy se prostě dají modernizovat. Bude jich polovina? Třetina? To nikdo neví a netroufá si odhadnout. O tom, jestli se někdo najde s nabitou prkenicí na rekonstrukci, už ani nikdo raději nepřemýšlí.

A co bude s těmi komplexy, které ziskuchtiví majitelé díky stupidnímu zákonu z roku 1999 z poloviny rozprodali do soukroma a dali tak vzniknout raritě, která je snad jedině na Gran Canaria? Tedy smíšeným komplexům, kde se střetávají turisté s trvale bydlícími? Co to sebou nese ani není nutné vyjmenovávat. "Trvalka" má u bazénu polohovací lehátka, turista nikoliv. Ten první má klimatizaci, ten druhý ne, jeden má balkon zasklený, ten co přijel na týden nikoliv. Jeden si doma vaří, ten druhý musí utíkat do restaurace přes ulici, a dalo by se pokračovat. Vždyť se stačí po Playa del Inglés jen projít a je to vidět na první pohled. V takových komplexech pak logicky turistů ubývá, na "tripadvisor" nebo na facebooku dnes každý napíše své zážitky a jiný si je přečte, a kdo by tam pak jezdil. A tak firmě, spravující tu polovinu pro turisty, klesají zisky a následně neinvestuje ani jedno euro do údržby a oprav. Budova chátrá, turistů ubývá, a to se podepisuje na doprovodných službách, které jsou k takovému komplexu "přisáté", tedy restauracím v okolí, obchodkům, barům, které postupně krachují. 

V připomínkách k novele, které navrhovali podnikatelé ze sektorů ubytování a pohostinství, byla klauzule, že turistické ubytovací zařízení musí mít k dispozici pro turisty minimálně 75% své kapacity, na místo dnešních benevolentních 50 procent. Na zásah jedné z parlamentních stran se však v prvním čtení tento odstavec vytratil do propadliště dějin. A s ním se vytratila i naděje pro turistické čtvrti Maspalomas. Co bude následovat není příliš těžké odhadnout. Ti, kteří provozují "smíšenku" 50/50, v tom budou do poslední chvíle pokračovat, vybydlí svou nemovitost a následně ji zavřou. Turistů do ní bude jezdit stále méně a také lidí, starajících se o chod takového zařízení nebude zapotřebí tolik. Tedy dosah do zaměstnanosti je více než jasný. O tom, jak taková vybydlená zavřená budova vypadá se snad ani není nutné zmiňovat.

Ti, kteří naštěstí neprodávali pokoje do soukroma, budou mít dvě možnosti. Buď s vypětím všech sil budou provozovat svou dvou, tří nebo čtyřhvězdičku co to jen půjde a mezitím shánět investora, který zaplatí rekonstrukci, která s ohledem na normy, platné před 30 lety při výstavbě a na normy, platné dnes (elektro, požár, únikové zóny, ventilace prostor, hygiena kuchyní a podobně) bude extrémně drahá, rozhodně dražší než zbourat staré a postavit nové. Nebo se pokusí komplex rozprodat. Kdo by si ale kupoval jeden pokoj v komplexu, který čítá třeba 350 pokojů a svá nejlepší léta včetně těch stavebních má už dávno za sebou. V komplexu, kde je spousta zcela nevyužitelných a drahých prostor, pokud nebude využíván turisticky. V komplexu, který je třeba 40 let starý a jen o pár kilometrů dál jsou nabídce realitních kancelář moderní apartmány v moderních střediscích s vybavením (třeba bazény), o kterém se před lety ani nesnilo. Z mého pohledu je vše jasné. 

A tak se Playa del Inglés za pár let změní, několik hotelů bude modernizováno, několik špičkových tam již je a ten zbytek, bůh ví. To ale pány poslance nezajímá. Je zajímá podle mého to, že se do strání a planin mezi Pasito Blanco a Arguineguín zahryznou bagry a začnou se stavět další turistické megakomplexy. Co na tom, že ty stávající na Meloneras nejsou zaplněny, tedy vyjma vánoc. Prostě z moci politického rozhodnutí se budou stavět pětihvězdičkové komplexy, které se budou nabízet za tříhvězdičkové ceny. Řeklo by se, super, zákazník vydělá, ale to jen jen povrchní pohled. Ten zákazník, turista, bude projíždět do těchto komplexů z letiště klimatizovaným busem se zatmavenými skly a během pobytu z hotelu nevytáhne paty. Proč by si své tříhvězdičkové ceny za kvalitu pětihvězdičkového all inclusive neužil. A co by ho vlastně zajímalo, co je za tím jedním nebo dvěma rohy. Možná to dojde až tak daleko, že mu ani  nebude doporučováno, aby ze svého turistického "ghetta" vůbec vycházel. Novela zákona tím tak významně zasáhla do sociální oblasti a prohloubí fatální stávající stav, kdy bary, restaurace a obchůdky mizí jeden za druhým.

Další "perla" z novely pak vše zřejmě dokončí. Od roku 1999 platilo, že 60% zaměstnanců všech hotelů musí být z řad canarios. A tak díkybohu vyrostly dvě hotelové školy (pro pochopení první odborné školy/učiliště na Gran Canaria), které začaly na trh vypouštět kvalifikované canarios, jako barmany, recepční, číšníky. Jednoho takového znám a ten se nyní klepe o místo. 60% závora v pondělí spadla, nadnárodní korporace si už mohou na místa canarios najmout levnější sílu třeba z Tchajwanu nebo Mexika. Kdo někdy jel výletním zaoceánským parníkem mi potvrdí, že na palubě je většinou ze země rejdařství snad jen kapitán. A podobné to brzy bude i ve všech hotelích na Gran Canaria.

Dnes je nezaměstnanost na Gran Canaria skoro 40%, ale v tomto čísle nejsou ti, kteří už ze systému vypadli a jsou na sociálních dávkách, nebo ti, kteří nikdy zaměstnáni nebyli, třeba ženy. Dříve nebylo totiž nic nezvyklého, že ženy nikdy nenastoupily do zaměstnání a staraly se výhradně o domácnost. V této souvislosti se pak hovoří až o celkové 60% nezaměstnanosti a polovina z těchto lidí nebere ani žádné sociální dávky. Myslíte si, že je to takový malý papinův hrnec?  Já ano, poslanci a politici to zřejmě ale vidí jinak. Třeba v tomto stavu vidí možnost, jak přerozdělovat další (evropské) peníze na různé projekty na podporu zaměstnanosti. A při tom stačilo povolit výstavbu tří a čtyřhvězdičkových ubytovacích zařízení, povolit demolice starých a výstavbu nových, přitáhnout investory a tím nastartovat ekonomiku. Nové kapacity s levnějším ale kvalitním ubytováním by zpřístupnily Gran Canaria rodinám s dětmi, rodinám se středními a nižšími příjmy, které nemají a nikdy mít nebudou na pětihvězdičkové dovolené. Vrátil by se tak stav, kdy v devadesátých letech se nedalo kvůli kočárkům ani jít po chodníku a na Tejeda se jelo dvě hodiny v koloně aut. Stav, kdy místo planých slov politiků o nutné modernizaci nastoupí činy. 

Schválená novela na žádný z výše uvedených problémů nereaguje, ba naopak, ona je ignoruje a tváří se, jako by žádný z nich ani nikdy nemohl existovat. Konzervuje stav, který ostrov ještě více potápí. Politikům, kteří ale bydlí a pracují v Las Palmas je však, zdá se, osud především následujících generací mladých canarios z jihu ostrova, slušně řečeno lhostejný. 

Hasta luego!